Martyrium cerevisia aneb jak jsem vařil pivo II.
27. 2. 2009
Tak tady je ONO , výsledek našeho snažení. Nechutná to vůbec špatně, tak nějak asi jako pivo
a o to mi šlo při vůbec prvním pokusu především. Už jenom proto, že kvašení neprobíhalo vůbec dle mých představ. Po dvou dnech bylo na povrchu jen jemné zaprášení a proto jsem se odhodlal zavolat známému sládkovi p. Mikulicovi do Chýně co jako s tím. I přes radu se zvýšením teploty na 11°C, to jaksi pořád nebylo ono a pěna vyskočila maximálně mezi 1-2 cm. Vytýkal jsem si , že jsem podcenil 
provětrání kvasnic před vlastním zakvasením, ale možná spíš kvasnicícm uškodil mráz při transportu. Kdo-ví, hlavně, že kvašení jak se zdá a z chuti výsledného produktu lze usuzovat, proběhlo. Už při stáčení ( osmý den po zakvašení ) jsem ochutnal a chutnalo mi to, takže jsem se trochu uklidnil a věřil, že přeci se jen nakonec dočkám piva a ne pouze sladového nápoje. Což jsme ovšem podcenili dokonale a poznal jsem to při stáčení do PET lahví, byl úbytek kapaliny při našem nekonečném varu. Množství se smrsklo z původně očekávaných 22 litrů na konečných 13 litrů. Tomu samozřejmě odpovídá i chuť a plnost piva. Troufnul bych si odhadnout někde kolem 17°, ale kdoví. Alkohol tam jistě taky nějaký bude, ne že ne, páč jedna vypitá PETka mě dokázala docela uzemnit. Ležení probíhalo ve sklepě při teplotě kolem 2°C. Kolem lahví jsem obestavil kýble s ledem, který jsme používali při chlazení mladiny a přikryl tlustou dekou a docela to fungovalo. První láhev jsem koštnul po 21 dních ležení a už se to dalo pít. Další jsem pak po 30 dnech ležení dal ochutnat chlapům do Cíbovny a ohlasy byly vesměs příznivé. Dvě PETky byly již předem určeny pro Masopust v Nevolicích, kde bylo pivo prezentováno jako místní zajímavost a samozřejmě veřejností též okoštováno. Poslední PETku, s ohledem na zásah chřipkové epidemie, jsem nechal ještě dojít a udělal jsem dobře, protože po 55 dnech ležení mělo pivo mnohem kvalitnější pěnu, která se neztrácela ani po delším odstátí ve sklenici. I chuťově mi připadlo lepší než u PETek otevřených dříve a tento názor mi potvrdili, při degustaci z poslední láhve v Cíbovně, i ti, kteří měli možnost ochutnat i z předchozích PETek.
a o to mi šlo při vůbec prvním pokusu především. Už jenom proto, že kvašení neprobíhalo vůbec dle mých představ. Po dvou dnech bylo na povrchu jen jemné zaprášení a proto jsem se odhodlal zavolat známému sládkovi p. Mikulicovi do Chýně co jako s tím. I přes radu se zvýšením teploty na 11°C, to jaksi pořád nebylo ono a pěna vyskočila maximálně mezi 1-2 cm. Vytýkal jsem si , že jsem podcenil provětrání kvasnic před vlastním zakvasením, ale možná spíš kvasnicícm uškodil mráz při transportu. Kdo-ví, hlavně, že kvašení jak se zdá a z chuti výsledného produktu lze usuzovat, proběhlo. Už při stáčení ( osmý den po zakvašení ) jsem ochutnal a chutnalo mi to, takže jsem se trochu uklidnil a věřil, že přeci se jen nakonec dočkám piva a ne pouze sladového nápoje. Což jsme ovšem podcenili dokonale a poznal jsem to při stáčení do PET lahví, byl úbytek kapaliny při našem nekonečném varu. Množství se smrsklo z původně očekávaných 22 litrů na konečných 13 litrů. Tomu samozřejmě odpovídá i chuť a plnost piva. Troufnul bych si odhadnout někde kolem 17°, ale kdoví. Alkohol tam jistě taky nějaký bude, ne že ne, páč jedna vypitá PETka mě dokázala docela uzemnit. Ležení probíhalo ve sklepě při teplotě kolem 2°C. Kolem lahví jsem obestavil kýble s ledem, který jsme používali při chlazení mladiny a přikryl tlustou dekou a docela to fungovalo. První láhev jsem koštnul po 21 dních ležení a už se to dalo pít. Další jsem pak po 30 dnech ležení dal ochutnat chlapům do Cíbovny a ohlasy byly vesměs příznivé. Dvě PETky byly již předem určeny pro Masopust v Nevolicích, kde bylo pivo prezentováno jako místní zajímavost a samozřejmě veřejností též okoštováno. Poslední PETku, s ohledem na zásah chřipkové epidemie, jsem nechal ještě dojít a udělal jsem dobře, protože po 55 dnech ležení mělo pivo mnohem kvalitnější pěnu, která se neztrácela ani po delším odstátí ve sklenici. I chuťově mi připadlo lepší než u PETek otevřených dříve a tento názor mi potvrdili, při degustaci z poslední láhve v Cíbovně, i ti, kteří měli možnost ochutnat i z předchozích PETek.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
