VlJa

ARIADNE story

Po mýtické řecké princezně Ariadne byla pojmenována kapela, kterou jsme dali dohromady spolu s kamarády na SPŠ dopravní v Plzni. Asi největší zkušenosti s hraním měli tehdy Jindra " Soňa " Vajskebr, který hrál v té době na bicí též v Tachově ve skupině Excentr a samozřejmě multiinstrumentalista a zpěvák Roman " Máša " Šándor, který určitou dobu ve skupině Ariadne též působil a jelikož tehdy a potom působil ještě v mnoha a mnoha různých kapelách, už si nedokážu vzpomenout, které to přesně byly. Dalšími členy, kromě mé maličkosti, byl Honza Hirschau na basu a Pavel Fridrich jako zpěvák. Vystoupení na veřejnosti nebylo tehdy nějak příliš mnoho, ale za zmínku určitě stojí účast skupiny na přehlídce začínajících rockových skupin v KD Šeříková v Plzni ( tehdy se to asi jmenovalo ovšem jinak :) ), kde mimo jiných v porotě zasedli tehdy uznávané osobnosti západočeské rockové scény Venca Běhavý z Odyssey a Vláďa Sochací ze Saponu. S ukončením školní docházky se kapela samozřejmě rozpadla. Z éry skupiny Ariadne pochází moje texty ke skladbám Ariadne, Titanic a Hvězda padá.

SOUKROMÝ SUD story

Kapela vznikla někdy na podzim roku 1993, kdy jsem se připojil k Martinovi Roučkovi a Lubošovi Deckerovi, kteří u Luboše na půdě zkoušeli kolik decibelů vydrží statika stavby a uši rodičů. Chvíli jsme pak zkoušeli ve třech ještě pod děsně hustým názvem Kompresor. Zanedlouhou přibyl jako čtvrtý člen baskytarista Rosťa Halada a zkušebna se přesunula do klubovny v sálu v KD Tlumačov. Došlo i na přejmenování kapely na Soukromý sud. První oficiální veřejné vystoupení proběhlo spolu se skupinou Propast v KD Mrákov. Zásluhou pořadatelské činnosti kamaráda Vency Sladkého " Koziny " alias Bumbrly se nám několikrát zadařilo zahrát si na dobrou PA nejčastěji jako předkapela známějších skupin jako byla Argema nebo Premier nebo na různých rockových festivalech po celém okrese. Několik více či méně úspěšných akcí jsme pořádali i ve vlastní režii. Obrazek V roce 1996 jsem kontaktoval kamaráda ze studentských let Romana " Mášu " Šándora a v jeho studiu Striever and Mercury v Plané u M.L.jsme za jeho nemalé pomoci nahráli sedmi písňové demo Buď rád, že neštěkáš . Byla to tehdy určitě neocenitelná zkušenost. Máša nám demo tehdy i produkoval a aranžoval, což určitě přineslo do nahrávky více muzikantského umu. Na druhou stranu konečný sound už tolik neodpovídá tak přesně našemu cítění muziky. Demo bylo nahráno digitálně a na svou dobu má určitě dobrý zvuk. Po zkušenostech nabitých při nahrávání jsme se pustili do zkoušení starého repertoáru ovšem každou skladbu v podstatě od znova. Došlo k výměně za bicími, kde vystřídal Luboše Deckera Venca Šlajs. Bohužel z rodinných důvodů odchází kytarista Martin Roučka a hledáme druhého kytaristu. Zkušebnu přesouváme do Stráže pod hospodu na Rychtě, kde jsou lepší podmí Obrazek nky než v Tlumačově. Do kapely přichází na post první kytary Zdeněk Skrejval a po zvládnutí starého repertoáru se začínají zkoušet nové skladby jako je Satisfakce, Život je stejně ohnutý a Skanzen. Neustále, vlastně po celou éru kapely, se hledá vhodný člověk na post frontmana. K mikrofonu jsem se dostal pouze proto, že prostě někdo zpívat musí a já se alespoň nemusel učit texty, když jsem je psal. Bohužel za celou dobu existence se přes několikačetné zkoušení našich kamarádů a kamarádek nikdo vhodnější nenašel. Se Zdeňkem jsme odehráli pouze jedno vystoupení a to v domažlickém tzv. rockovém klubu, které bylo pro kapelu v podstatě i poslední veřejné. Ještě delší dobu jsme sice zkoušeli, ale bylo to spíš už jenom takové jamování až to vyšumělo do ztracena.