Zvíkov 2008
Jako již každoročně tak i letos jsme se odhodlali spolu s kamarády objevovat krásy naší vlasti. Jelikož nejsme žádní trendaři, tak byl opět zvolen přesun pěšmo po souši. Souvisí to i s tím, že po požití alkoholických nápojů v množství většinou větším než malém, není radno sedat na kolo či nedej bože do lodě, což jsou momentálně in outdoor aktivity lidiček v pokročilejším věku. Tento fakt nám potvrdilo i to, že za celou dobu našeho putování jsme nepotkali snad ani jednoho turistu. Předpověď počasí vypadala oproti posledním třem létům celkem obstojně, tak hurrrrá na ně ……
Den 1.
K plánovanému odjezdu vlakem směr Plzeň a dále Beroun se dostavilo všech předem
avizovaných 11 poutníků. Nádražní restaurace s koutským pivem byla již po ránu
otevřena, takže o zábavu bylo postaráno. Při koupi hromadného lístku pro naši
grupu přišlo překvapení od počítače ČD a.s., který nedokázal pochopit, že do
plánovaného cíle naší cesty stanice Čížová, lze jet i přes Beroun, takže jsem
nakonec musel zakoupit lístky dva. Konečně nějak ta dráha vydělávat musí.
Berounský restaurační pivovar, náš první cíl, nás přivítal s otevřenou náručí.
Majitel pan Mayer nás provedl svým minipivovarem, dali jsme si gulášek, několik
pivek, vyfotili se s všudypřítomnou vojenskou technikou a honem na vlak. Cesta
vlakem rychlíkem motorákem ubíhala dosti pomalu a někteří už začínali žbrblat, k
čemuž nepřispělo ani to, že se nekonalo původně plánované navštívení
pohostinství u Štálichů kousek od nádraží v Čížové, kterážto stanice bylo
konečnou naší cesty vlakem. Otevíračka až od 16.00 hod. nás donutila vyhledat
jiné občerstvovací místo. Naštěstí je tato obec obdařena dvěma hospodami, takže
hnáni žízní jsme cca. po
odchodem.
Jelikož se přehnala bouřka, museli jsme vzíti zavděk i vnitřními prostory
pohostinství. Před námi byl ale ještě cíl naší dnešní cesty - plynová lávka
přes Otavu. Byla to příjemná procházka cca.
Den 2.
Hospoda ráno otevírala " naštěstí " až od 10.00 hod. a proto jsme se
rozhodli, jak nám bylo místními po dotazu doporučeno, pro náhradní variantu s
občerstvením v očila i 11% Nektar, dal jsem si půllitřík
Pivko nemělo chybu. Ochutnal jsem jak světlé a
tmavé, tak i weizen Raráška.
Bohužel ceny tam nejsou zrovna wandrerfreundliche ( guláš za 160,- Kč, pivo
34,- Kč ), takže i přesto, že všem místní pivo opravdu chutnalo, byl navržen
přesun na místní koupaliště. Zde jsme nalezli hospodu sice bez obsluhy, ale
s Plzní na čepu a krytou teráskou. Za mírný poplatek jsme si půjčili míč a
hráli jsme nohejbal dokud jsme na to jenom trochu viděli. Správce sice trochu
prudil kvůli tomu, že jsme nosili sklo ke hřišti, ale zase až tolik ne. Na
terásce byl k dispozici též jukebox a ve finále jsme tam narvali tolik
drobných, že by to hrálo ještě o vánocích, ale přišla za námi delegace z party,
která seděla ob dva stoly, jestli by to nešlo vypnout, že jejich kamarád umí
hrát perfektně na kytaru a že se budou pět různé povšechně národu známe písně. Neměli
jsme to dělat, pán sice možná na kytaru uměl, ale jinak to byla bída s totální
nouzí. Nám už to ovšem bylo stejně jedno, protože doba pokročila a s tím i
hladina alkoholu v naší krvi. Nocleh byl nádherný, travička u koupaliště posekaná
a krásně měkká, hvězdy nad hlavou ……
Den 3.
Další den byl naplánován výlet lodí na zámek Orlík.
Posnídali jsme na koupališti a vzhůru k přístavišti. Výlet to byl opravdu
povedený. Po příjezdu na Orlík naše kroky bezpečně vedly do zámecké restaurace,
ze které jsme odešli až byl avizován odjezd našeho zpátečního parníku. V restauraci
opět přišli ke slovu stříčky. Eda si jako správný pivař nejdříve dal celkem nechutný
Budvar a poté, když přivezli nové sudy s Plzní, tak si objednal Plzeň. To
ovšem netušil, že mu natočí to co zbylo v trubkách z toho předešlého
sudu, no hnus. Po návratu na Zvíkov jsme zavítali opět na včerejší místo činu,
tedy na terasu na koupališti. Sedělo se tam velmi dobře, takže z jednoho na
cestu jsme se nějak nemohli z místa odtrhnout. Čekal nás totiž ještě cca.
Den 4 .
Budova, zdá se, byla multifunkční, protože zepředu byl pro změnu obchod se smíšeným zbožím. Po snídani jsme vyrazili na vlak na místní zastávku ČD. Měli jsme docela štěstí, protože po našem příchodu jel do minuty vlak směr Písek, jinak bysme na další museli čekat přes tři hodiny. Cesta probíhala celkem v pohodě. V písku se od nás oddělil Leoš, který pokračoval za kamarádem směr ČB. V Ražicích jsme si museli zakoupit jízdenku na záchod za 8 ,- Kč u výpravčího, prý to platilo zrovna první den. Cestou z nádraží v Domažlicích jsme se ještě jako každý rok zastavili „ u Kocoura „ na jedno, dvě, slovy sedm a pak přes kopec směr Cíbovna.
Účastníci zájezdu :
Vláďa Jansa
Pavel Krejčíř
Luboš Decker
Josef Velek
Petr Vondrovic
Lukáš Kůstka
Jarda Stauber
Náhledy fotografií ze složky Vandry