Martyrium cerevisia aneb jak jsem vařil pivo I.
19. 1. 2009
Bez uzardění mohu o sobě říci, že jsem veliký milovník piva - manželka by mohla vyprávět a postava též jasně napovídá. Nicméně v mém případě nejde až tak o kvantitu, ale spíše o potěšení z různých chutí tohoto lahodného nápoje. GH ( Gambrihnus ) moje lednice za dobu své existence ještě nepoznala a momentálně jsou ve špajzu připraveny ke konzumaci produkty pivovarů Rakovník, Náchod, Benešov, Vysoký Chlumec a Březnice. Člověk tedy časem chtě nechtě přijde na myšlenku vyzkoušet uvařit si doma svoje vlastní pivo. Receptů jak na to je na internetu spousta a všude tvrdí, že uvařit si doma pivo je legrace, ale dokud to člověk opravdu nezkusí, tak opravdu neví do čeho jde. 
K mému konečnému rozhodnutí pustit se do díla přispěl zejména fakt, že udeřily mrazy a teplota ve sklepě se ustálila na 0,5-1°C - tedy ideální k dokvašování piva. Potřebné ingredience, tedy slad, kvasnice a chmelový granulát, obstaral kamarád Jarda od svého strýce sládka z pivovaru v Koutě na Šumavě a v sobotu 10.01.2009 jsme se mohli pustit do díla. Jako varna posloužila kuchyně ve starém baráku s plynovým sporákem a kamny na dřevo. Recept jsem si poskládal ze všech dostupných co jsou na internetu k mání, vybral to co se mi zdálo relevantní a tak pln nadšení jsem v 08.00 hod. zatopil do kamen a hurá na to. Hned na začátku se mi podařilo vystírací vodu " přehřát " na 50 °C, takže následovalo chlazení ve sněhu na potřebných 40°C - to nám to pěkně začíná. Pak přišel Jarouš a postupně jsme docilovali všech předepsaných postupných teplot. 
Problém s tím jak udržet potřebné teploty jsme vyřešili zabalením hrnce do peřin. Po obědě mělo přijít scezování sladiny a Jarda nikde, ještě, že se přišly podívat sousedi co to tam vyrábím a pomohli mi se scezením mláta přes pleny. Jarouš se nakonec taky dovalil s tím, že po obědě usnul; přes týden měl noční a prej to na něj po obídku přišlo. Na řadu přichází chmelovar, tedy vaření piva a postupné přidávání chmelu. Někde jsem vyčet, že se má vařit bez poklice, takže jsme se marně dvě hodiny lopotili s tím, jak přivést 20 litrů tekutiny do varu - to prostě nešlo, takže nakonec přišla na řadu poklice a najednou bylo bublin habakuk Po skončení varu jsme to nechali chvíli odstát a hurá chladit. To nám šlo myslím ze všech činností nejlépe; nepočítám-li, že nám několikrát spadl teploměr do mladiny a nemohli sme ho najít, poněvadž v koupelně bylo na nule a předem jsem si venku namrazil led do kýblů. Teplota šla dolů horem dolem. Pak už jen počkat až to sedne a může se přečerpat hadičkou do chladící nádoby a přidat kvasnice. K převozu do vyklizené lednice v mé kanceláři nám zapůjčil známý medovinovařič Lukáš demižón ze kterého jsme pak produkt našeho celodenního snažení přelili do chladící nádoby tedy hrnce ve kterém jsme předtím vařili slad. Jelikož jsme úspěch naší činnosti po celý den zapíjeli plzeňskou dvanáctkou zakoupenou v akci za 9,50 Kč u soudruhů v Německu byla poprošena o pomoc sousedka Monika. To už bylo ovšem 21.00 hodin a já jen doufám že to co jsme uvařili bude alespoň trošku k pití, když už tomu dal člověk tolik času a námahy.Slovy klasika : " No huviďáme ! " ( o výsledku mého snažení se dozvíte v příspěvku zde )
K mému konečnému rozhodnutí pustit se do díla přispěl zejména fakt, že udeřily mrazy a teplota ve sklepě se ustálila na 0,5-1°C - tedy ideální k dokvašování piva. Potřebné ingredience, tedy slad, kvasnice a chmelový granulát, obstaral kamarád Jarda od svého strýce sládka z pivovaru v Koutě na Šumavě a v sobotu 10.01.2009 jsme se mohli pustit do díla. Jako varna posloužila kuchyně ve starém baráku s plynovým sporákem a kamny na dřevo. Recept jsem si poskládal ze všech dostupných co jsou na internetu k mání, vybral to co se mi zdálo relevantní a tak pln nadšení jsem v 08.00 hod. zatopil do kamen a hurá na to. Hned na začátku se mi podařilo vystírací vodu " přehřát " na 50 °C, takže následovalo chlazení ve sněhu na potřebných 40°C - to nám to pěkně začíná. Pak přišel Jarouš a postupně jsme docilovali všech předepsaných postupných teplot. Problém s tím jak udržet potřebné teploty jsme vyřešili zabalením hrnce do peřin. Po obědě mělo přijít scezování sladiny a Jarda nikde, ještě, že se přišly podívat sousedi co to tam vyrábím a pomohli mi se scezením mláta přes pleny. Jarouš se nakonec taky dovalil s tím, že po obědě usnul; přes týden měl noční a prej to na něj po obídku přišlo. Na řadu přichází chmelovar, tedy vaření piva a postupné přidávání chmelu. Někde jsem vyčet, že se má vařit bez poklice, takže jsme se marně dvě hodiny lopotili s tím, jak přivést 20 litrů tekutiny do varu - to prostě nešlo, takže nakonec přišla na řadu poklice a najednou bylo bublin habakuk Po skončení varu jsme to nechali chvíli odstát a hurá chladit. To nám šlo myslím ze všech činností nejlépe; nepočítám-li, že nám několikrát spadl teploměr do mladiny a nemohli sme ho najít, poněvadž v koupelně bylo na nule a předem jsem si venku namrazil led do kýblů. Teplota šla dolů horem dolem. Pak už jen počkat až to sedne a může se přečerpat hadičkou do chladící nádoby a přidat kvasnice. K převozu do vyklizené lednice v mé kanceláři nám zapůjčil známý medovinovařič Lukáš demižón ze kterého jsme pak produkt našeho celodenního snažení přelili do chladící nádoby tedy hrnce ve kterém jsme předtím vařili slad. Jelikož jsme úspěch naší činnosti po celý den zapíjeli plzeňskou dvanáctkou zakoupenou v akci za 9,50 Kč u soudruhů v Německu byla poprošena o pomoc sousedka Monika. To už bylo ovšem 21.00 hodin a já jen doufám že to co jsme uvařili bude alespoň trošku k pití, když už tomu dal člověk tolik času a námahy.Slovy klasika : " No huviďáme ! " ( o výsledku mého snažení se dozvíte v příspěvku zde )Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
